Beginners updates from brno

lessons/beginners/and-or/index.md

@@ -110,7 +110,7 @@ else:
 ```
 
 > [note]
-> Všimni si co se stane, když zadáš něco jiného než „ano“ nebo „ne“.
+> Všimni si, co se stane, když zadáš něco jiného než „ano“ nebo „ne“.
 >
 > Proměnná `stastna` nebo `bohata` se nenastaví, a když je ji potom
 > potřeba použít, program skončí s chybou.

lessons/beginners/circular-imports/index.md

@@ -8,7 +8,7 @@ Po rozdělení bude projekt vypadat třeba nějak takhle:
 (Šipky mezi moduly znázorňují importování.)
 
 ```plain
-┌──────────────────╮  ┌───────────────╮  ┌──────────────────╮ 
+┌──────────────────╮  ┌───────────────╮  ┌──────────────────╮
 │      ai.py       │  │ piskvorky.py  │  │    hra.py        │
 ├──────────────────┤  ├───────────────┤  ├──────────────────┤
 │                  │◀-│ import ai     │◀-│ import piskvorky │
@@ -37,7 +37,7 @@ Můžeš importovat `ai` z `piskvorky` a zároveň
 │                  │  │ def tah       │
 └──────────────────┘  │ def tah_hrace │
                       │               │
-                      └───────────────┘  
+                      └───────────────┘
 ```
 
 Můžeš se na to podívat z pohledu Pythonu,
@@ -75,7 +75,7 @@ Jak na to? Máš dvě možnosti.
 
 ## Organizace modulů podle závislostí
 
-První možnost je importovat funkci `tah` v modulu `ai`
+První možnost je definovat funkci `tah` v modulu `ai`
 a používat ji odtamtud.
 To je jednoduché, ale nerespektuje účel modulu
 `ai`, který má obsahovat jenom logiku
@@ -99,7 +99,7 @@ můžou být potřeba i jinde.
 Druhá možnost je definovat nový, sdílený modul,
 který se použije jak v `piskvorky.py` tak v `ai.py`.
 
-Takový modul se často se pojmenovává
+Takový modul se často pojmenovává
 `util.py` (z angl. *utility*, pomůcka, nástroj).
 
 ```plain

lessons/beginners/cmdline/index.md

@@ -19,7 +19,7 @@
 V této lekci se seznámíme s *příkazovou řádkou* – černým okýnkem,
 které programátoři používají na zadávání textových příkazů.
 
-Na většinu z toho co příkazová řádka umí můžeš použít i něco jiného – ikonku
+Na většinu z toho, co příkazová řádka umí, můžeš použít i něco jiného – ikonku
 na ploše, speciální program nebo editor, webovou aplikaci – ale tyhle
 vychytávky mají dvě nevýhody:
 * často se liší mezi různými počítači, takže s „tvojí“ variantou ti bude moci
@@ -137,7 +137,7 @@ Příkazová řádka umí soubory ukazovat taky – ale musíš si o to říct.
 ## Co v tom adresáři je?
 
 Příkaz `ls` nebo `dir` (z angl. *list* – vyjmenovat, resp. *directory* – adresář)
-ti vypíše co aktuální adresář obsahuje: všechny soubory,
+ti vypíše, co aktuální adresář obsahuje: všechny soubory,
 včetně podadresářů, které se v aktuálním adresáři nacházejí.
 
 {% call sidebyside() %}
@@ -201,7 +201,10 @@ $ mkdir zkouska
 > mkdir zkouska
 {% endcall %}
 
-Když je adresář vytvořený, můžeš do něj přejít podobně jako jsi před chvílí
+Vypiš si teď obsah aktuálního adresáře pomocí `ls` nebo `dir`.
+Jeden z vypsaných adresářů bude `zkouska`.
+
+Když je adresář vytvořený, můžeš do něj přejít, podobně jako jsi před chvílí
 {{gnd('přešel', 'přešla')}} na `Desktop` nebo `Plocha`:
 
 {% call sidebyside() %}
@@ -210,9 +213,6 @@ $ cd zkouska
 > cd zkouska
 {% endcall %}
 
-Vypiš si teď obsah aktuálního adresáře pomocí `ls` nebo `dir`.
-Jeden z vypsaných adresářů bude `zkouska`.
-
 
 ## V grafickém hledátku
 
@@ -247,15 +247,15 @@ Tenhle program je na každém systému jiný:
     </div>
 </div>
 
-Možná umíš v tomhle programu klikáním „donavigovat“ do adresáře který je
+Možná umíš v tomhle programu klikáním „donavigovat“ do adresáře, který je
 aktivní v příkazové řádce.
 V budoucnu to ale bude složitější, takže bude dobré si vyzkoušet kopírovat text
 z příkazové řádky a vložit ho do prohlížeče souborů.
 
 Bohužel se to dělá na každém systému jinak.
 A protože známé zkratky <kbd>Ctrl</kbd>+<kbd>C</kbd> a
 <kbd>Ctrl</kbd>+<kbd>V</kbd> dělají v příkazové řádce něco jiného než
-kopírování, nejspíš se to dělá jinak než jsi zvykl{{gnd('ý', 'á')}}.
+kopírování, nejspíš se to dělá jinak, než jsi zvykl{{gnd('ý', 'á')}}.
 
 Nejdřív si pomocí příkazu `cd` nebo `pwd` nech vypsat celé jméno adresáře
 `zkouska`:
@@ -329,7 +329,7 @@ je ale občas jiné než v ostatních pogramech:
 Vyzkoušej si, že se v řádce projeví i změny, které na počítači
 uděláš jiným způsobem.
 
-V grafickém prohlížeči, který se „dívá“ na stejný adresář který máš aktivní
+V grafickém prohlížeči, který se „dívá“ na stejný adresář, jako máš aktivní
 v příkazové řádce, vytvoř nový soubor nebo adresář.
 Pak se pomocí příkazu `ls` nebo `dir` podívej, že se opravdu vytvořil.
 Potom ho v grafickém programu smaž – a v příkazové řádce se ujisti,

lessons/beginners/comparisons/index.md

@@ -62,7 +62,7 @@ nebo pusť `python` z příkazové řádky.)
     </tr>
 </table>
 
-Hodnoty provnání jsou takzvané *booleovské* hodnoty
+Hodnoty porovnání jsou takzvané *booleovské* hodnoty
 (angl. *boolean*, podle [G. Boolea](http://en.wikipedia.org/wiki/George_Boole)).
 V Pythonu je můžeš použít vždycky, když potřebuješ vědět, jestli něco platí
 nebo neplatí.

lessons/beginners/def/index.md

@@ -25,7 +25,7 @@ nove_slovo = zacatek + novy_znak + konec
 Z takového kódu není na první pohled jasné, co přesně dělá.
 Zvlášť když kód použiješ ve složitějším programu.
 
-Dá se to vyřešit komentářem: ten, kdo bude program číst, si může přečíst
+Dá se to vyřešit komentářem: ten, kdo bude program číst, si může přečíst,
 co to má dělat. Samotný složitější kód pak může ignorovat.
 
 ```python
@@ -79,7 +79,7 @@ pak do závorky seznam *parametrů*, které funkce bere, a pak dvojtečku.
 
 Potom následuje odsazené *tělo funkce* – příkazy, které funkce provádí.
 
-Tělo může začít *dokumentačním řetězcem* (angl. *docstring*), který popisuje
+Tělo může začít *dokumentačním řetězcem* (angl. *docstring*), který popisuje,
 co funkce dělá.
 To může být jakýkoli řetězec, ale tradičně se uvozuje třemi uvozovkami
 (i v případě, že je jen jednořádkový).

lessons/beginners/exceptions/index.md

@@ -28,10 +28,10 @@ Co s tím má chudák funkce `int` dělat?
 Není žádná rozumná hodnota, kterou by mohla vrátit.
 Převádění tohoto textu na celé číslo nedává smysl.
 
-Až funkce `nacti_cislo` nejlíp „ví“, co se má stát když uživatel nezadá
+Až funkce `nacti_cislo` nejlíp „ví“, co se má stát, když uživatel nezadá
 číslice.
 Stačí se uživatele zeptat znovu!
-Kdybys měl{{a}} funkci, která zjistí jestli jsou v řetězci jen číslice,
+Kdybys měl{{a}} funkci, která zjistí, jestli jsou v řetězci jen číslice,
 mohlo by to fungovat nějak takhle:
 
 ```python
@@ -141,8 +141,8 @@ připraví, může hodně ulehčit hledání chyby.
 Zachytávej tedy jenom ty chyby, které *očekáváš* – víš přesně, která chyba může
 nastat a proč; máš možnost správně zareagovat.
 
-V našem příkladu to platí pro `ValueError` z funkce `int`: víš že uživatel
-nemusí vždy zadat číslo ve správném formátu a víš že správná
+V našem příkladu to platí pro `ValueError` z funkce `int`: víš, že uživatel
+nemusí vždy zadat číslo ve správném formátu, a víš, že správná
 reakce na tuhle situaci je problém vysvětlit a zeptat se znovu.
 
 Co ale dělat, když uživatel chce ukončit program a zmáčkne

lessons/beginners/first-steps/index.md

@@ -108,7 +108,7 @@ Na to má Python operátory `//` (podíl) a `%` (zbytek):
 
 Pokud ses dostal{{a}} až sem, gratuluji!
 Python máš nejen nainstalovaný, ale taky ti funguje.
-Stačí ho už jen zavřít a pak opustit i samotnou příkazovou řádku.
+Stačí ho už jen zavřít.
 V Pythonu se to dělá pomocí `quit()`, s prázdnými závorkami na konci.
 
 <div class="highlight"><pre>

lessons/beginners/functions/index.md

@@ -40,11 +40,11 @@ Třeba program v jazyce APL laik jednoduše ani nenapíše, ani nepřečte:
 Expert v APL může být vysoce produktivní, ale Python se zaměřuje spíš na to,
 aby se dal snadno naučit.
 A tak používá symboly jen pro ty nejčastější operace.
-Operátorů které využívají symboly je tak málo, že už jich zhruba půlku znáš!
+Operátorů, které využívají symboly, je tak málo, že už jich zhruba půlku znáš!
 
 > [note]
 > Pro zajímavost, tady jsou všechny – i ty co ještě neznáš:
-> 
+>
 > <!--
 > “Operátor” není přesně definovaný termín.
 > Tenhle seznam by měl odpovídat https://docs.python.org/3/reference/expressions.html#operator-precedence
@@ -196,7 +196,7 @@ Funkce `print` sice něco *udělá* – vypíše text
 na obrazovku – ale nevrátí žádný smysluplný výsledek, který by zbytek programu
 mohl dál zpracovat.
 
-Funkcím, které nic nevrací (jen něco udělají) se občas říká *procedury*.
+Funkcím, které nic nevrací (jen něco udělají), se občas říká *procedury*.
 V Pythonu není hranice mezi „normální“ funkcí a procedurou příliš ostrá,
 ale přesto se hodí tento koncept znát.
 Pár příkladů:
@@ -206,7 +206,7 @@ Pár příkladů:
 * Funkce, která vykreslí na obrazovku kolečko, je *procedura*.
   Žádnou zajímavou hodnotu programu nevrací.
 * Funkce, která spočítá průměrný věk obyvatelstva podle informací ze sčítání
-  lidu je „normální“. Svůj výsledek vrátí a program s ním může dál pracovat.
+  lidu, je „normální“. Svůj výsledek vrátí a program s ním může dál pracovat.
 * Funkce, která přehraje písničku reproduktorem, je *procedura*.
   Nic zajímavého programu nevrací.
 
@@ -221,8 +221,8 @@ Pár příkladů:
 ## Argumenty
 
 Argument je to, co funkci dáš k dispozici. Hodnota, se kterou funkce pracuje.
-Chceš-li délku řetězce `Ahoj!`, použiješ funkci `len` která umí vypočítat
-délku *jakéhokoli* řetězce a jako argument, v závorkách, jí dáš tu svoji
+Chceš-li délku řetězce `Ahoj!`, použiješ funkci `len`, která umí vypočítat
+délku *jakéhokoli* řetězce, a jako argument, v závorkách, jí dáš tu svoji
 konkrétní hodnotu: `len('Ahoj!')`.
 
 Podobně funkce `print` umí vypsat jakoukoli hodnotu.
@@ -268,7 +268,7 @@ print(1, 2, 3, 4, sep=', ')     # Místo mezery odděluj čárkou
 ```
 
 Dá se změnit i to, co `print` udělá na konci výpisu.
-Normálně přejde na nový řádek, ale argumentem `end` můžeš říct, co se má vypsat 
+Normálně přejde na nový řádek, ale argumentem `end` můžeš říct, co se má vypsat
 *místo toho*.
 
 > [note]
@@ -289,10 +289,10 @@ Pozor na to, že když nenapíšeš závorky, funkce se nezavolá!
 Výraz `len(s)` je *volání funkce*, ale `len` bez závorek označuje
 *funkci samotnou*.
 
-Výsledek `len(s)` je číslo; `len` je funkce.
+Výsledek `len(s)` je číslo; výsledek `len` je funkce.
 
-Čísla můžeš sečítat, můžeš tedy napsat `len(s) + 1`.
-Funkce ale sečítat nejde – `len + 1` nedává smysl.
+Čísla můžeš sčítat, můžeš tedy napsat `len(s) + 1`.
+Funkce ale sčítat nejde – `len + 1` nedává smysl.
 
 Často se ale stane, že závorky prostě zapomeneš.
 Zkus si, co dělají následující příklady, a pozorně si přečti výsledky

lessons/beginners/hello-world/index.md

@@ -48,7 +48,7 @@ Aktivuj si virtuální prostředí.
 > [návodu na tvorbu virtuálního prostředí](../venv-setup/); končí `activate`.
 
 
-Pak a zadej tento příkaz:
+Pak zadej tento příkaz:
 
 ```console
 (venv)$ python ahoj.py
@@ -71,7 +71,7 @@ Jestli to nefunguje, zkontroluj, že:
   Jestli ne, ulož ho znovu pod správným jménem.
 * Soubor `ahoj.py` obsahuje správný příkaz, včetně všech uvozovek a závorek.
 * Slovo `(venv)` ani znak `$` nezadáváš – v materiálech jsou proto, aby bylo
-  poznat že jde o příkaz příkazové řádky.
+  poznat, že jde o příkaz příkazové řádky.
   Na `$` (nebo, na Windows, `>`) končí dotaz, který vypíše sám počítač.
   Příkaz, který zadáváš ty, je jen `python ahoj.py`.
 

lessons/beginners/install-editor/index.md

@@ -26,7 +26,7 @@ pro někoho, kdo se jimi má řídit:
 * Nakresli mi beránka!
 * <font color="green">Nakresli <big><big>mi</big> <u>beránka</u>!</big></font>
 
-To, že neumí formátování, neznamená že jsou naše editory úplně „hloupé“
+I když neumí formátování, neznamená to, že jsou naše editory úplně „hloupé“
 nástroje.
 Aby se nám programy upravovaly pohodlněji, mají několik vychytávek:
 
@@ -36,7 +36,7 @@ Podpora více souborů
 
 Číslování řádků
 :   Před každým řádkem se ukazuje číslo.
-    To se bude velice hodit, až Python bude nadávat, že chyba je na řádku 183. 
+    To se bude velice hodit, až Python bude nadávat, že chyba je na řádku 183.
 
 Odsazování
 :   V Pythonu je důležité, kolika mezerami řádek začíná.
@@ -73,21 +73,17 @@ Vybereš-li editor, klikni na jeho jméno a dostaneš se na instrukce ke stažen
 a nastavení.
 (Na tuhle stránku se pak už nemusíš vracet.)
 
-* [Visual Studio Code]({{ subpage_url('vscode') }}) – doporučený editor pro
-  Windows a macOS (a vhodný i pro Linux).
-  V poslední době je to asi nejpopulárnější editor kódu.
-  Nabízí mnoho funkcí a má velkou základnu uživatelů a vývojářů,
-  takže se neustále vylepšuje.
-
 Na Linuxu budeš mít pravděpodobně už nainstalovaný Gedit nebo Kate.
 Zkus se podívat do systémové nabídky, jestli jeden z nich máš (případně je
 spusť z příkazové řádky jako `gedit`, resp. `kate`).
 Pokud ano, klikni na odkaz níže a editor si nastav.
-Nemáš-li ani jeden, vyber Visual Studio Code (viz výše).
+Nemáš-li ani jeden, vyber Kate (viz výše).
 
 * [Gedit]({{ subpage_url('gedit') }}) – bývá na systémech s prostředím GNOME.
 * [Kate]({{ subpage_url('kate') }}) – bývá na systémech s prostředím KDE.
 
+Na Windows také doporučujeme [Kate]({{ subpage_url('kate') }}).
+
 Existují i jiné editory, na které máme návody
 nebo jsme je doporučovali ve starších verzích těchto materiálů.
 Pokud se jeden z nich rozhodneš použít, neuděláš chybu:
@@ -102,17 +98,27 @@ Máš-li už svůj oblíbený editor – Vim, Emacs, Geany, apod., použij ten:
   si že je správně nastaven.
 
 
+
 ### IDE
 
 Existují i složitější a mocnější editory, takzvané *IDE* (angl. *Integrated
 Development Environment*, integrované vývojové prostředí),
 třeba [PyCharm], [Eclipse] nebo [KDevelop].
-Umí spoustu pokročilých funkcí, které programátorům pomáhají:
+
+[Visual Studio Code]({{ subpage_url('vscode') }})
+je v poslední době asi nejpopulárnější editor kódu.
+Nabízí mnoho funkcí a má velkou základnu uživatelů a vývojářů,
+takže se neustále vylepšuje.
+
+IDE umí spoustu pokročilých funkcí, které programátorům pomáhají:
 našeptávání, přejmenovávání, spouštění programů, správu virtuálních prostředí
 a podobně.
 Na začátek ale nejsou moc vhodné.
+Jejich velká spousta funkcí je pro začátečníky spíše překážkou než pomocí.
+Protože se chceme věnovat učení Pythonu a ne editoru, doporučujeme používat
+jednodušší editor.
 
-Chceš-li takový editor přesto použít, měl{{a}} bys ho už poměrně dobře znát:
+Chceš-li takový mocný editor přesto použít, měl{{a}} bys ho už poměrně dobře znát:
 vědět, co za tebe dělá editor a jak to spravit, až něco udělá špatně.
 {% if var('coach-present') -%}
 Koučové většinou znají jen jeden editor – ten, který používají –
@@ -122,4 +128,3 @@ takže nemusí být schopní s pokročilým IDE rychle pomoct.
 [PyCharm]: https://www.jetbrains.com/pycharm/
 [Eclipse]: https://eclipse.org/
 [KDevelop]: https://www.kdevelop.org/
-

lessons/beginners/local-variables/index.md

@@ -61,9 +61,9 @@ print(zamen('kačka', 2, 'p'))
 print(zacatek)  # NameError
 ```
 
-Funkce `zamen` jsi napsal{{a}} proto, abys nemusel{{a}} pořád opakovat detaily
+Funkci `zamen` jsi napsal{{a}} proto, abys nemusel{{a}} pořád opakovat detaily
 záměny písmenka.
-Jakmile je jednu nadefinovaná, stačí ji zavolat. Důležité jsou jen jméno
+Jakmile je jednou nadefinovaná, stačí ji zavolat. Důležité jsou jen jméno
 funkce, parametry a návratová hodnota; na detaily kódu uvnitř můžeš zapomenout.
 A to i díky lokálním proměnným, které detaily ve vnitřku funkce trochu líp
 izolují od zbytku programu.
@@ -123,7 +123,7 @@ Jmenují se stejně, ale jsou to dvě různé proměnné.
 ## Lokální nebo globální?
 
 Pojďme si to ukázat.
-Než spustíš tenhle program, zkus předpovědět co bude dělat.
+Než spustíš tenhle program, zkus předpovědět, co bude dělat.
 Pak ho pusť, a pokud dělal něco jiného, zkus vysvětlit proč.
 Pozor na chytáky!
 

lessons/beginners/nested-traceback/index.md

@@ -61,7 +61,7 @@ míst:
 Python (a asi ani ty) nemůže vědět, co tím programem programátor myslel,
 a kdy by tedy bylo nejlepší chybu opravit.
 Ukáže tedy v programu všechna místa, která k chybě vedla.
-Je na tobě abys z nich vybral{{a}} to nejvhodnější a zaměřil{{a}} se na něj.
+Je na tobě, abys z nich vybral{{a}} to nejvhodnější a zaměřil{{a}} se na něj.
 
 Tahle ukázka je samozřejmě jen teoretická, ale v reálných programech vypadá
 hlášení chyb stejně.

lessons/beginners/placeholder/index.md

@@ -0,0 +1 @@
+Pokračuj s projekty, které jsi dostala na srazu a/nebo máš rozdělané v odevzdávátku.

lessons/beginners/placeholder/info.yml

@@ -0,0 +1,4 @@
+title: Opakování
+style: md
+attribution: Pro PyLadies Brno napsala Karolina Surma, 2023.
+license: cc-by-sa-40

lessons/beginners/prefer-return/index.md

@@ -40,7 +40,7 @@ print(objem_eliptickeho_valce(3, 5, 3))
 Proto je dobré psát funkce, které spočítané hodnoty vrací,
 a zpracování výsledku (např. vypsání) nechat na kód mimo funkci.
 
-Další důvod, proč hodnoty spíš vracet než vypisovat je ten, že jedna funkce se
+Další důvod, proč hodnoty spíš vracet než vypisovat, je ten, že jedna funkce se
 dá použít v různých situacích.
 Proceduru s `print` by nešlo rozumně použít tehdy, když nás příkazová
 řádka vůbec nezajímá – třeba v grafické hře, webové aplikaci nebo pro ovládání

lessons/beginners/recursion/index.md

@@ -93,10 +93,10 @@ pruzkum(0)
   * Zavolá funkci `pruzkum` s hloubkou 10 m:
     * Vypíše `Rozhlížím se v hloubce 10 m`
     * Zkontroluje, že `10 ≥ 30` (což neplatí)
-    * Vypíše `Zanořuju se (na 10 m)`
+    * Vypíše `Zanořuju se (z 10 m)`
     * Zavolá funkci `pruzkum` s hloubkou 20 m:
       * Zkontroluje, že `20 ≥ 30` (což neplatí)
-      * Vypíše `Zanořuju se (na 20 m)`
+      * Vypíše `Zanořuju se (z 20 m)`
         * Zavolá funkci `pruzkum` s hloubkou 30 m:
           * Zkontroluje, že `30 ≥ 30` (což platí! konečně!)
             * Vypíše `Už toho bylo dost!`